Публий Нигидий Фигул

«Википеди» ирĕклĕ энциклопединчи материал
Публий Нигидий Фигул

Публий Нигидий Фигул (лат. Publius Nigidius Figulus), п. эрч. 98 каярах мар — п. эрч.45 вилнӗ) — рим патшалӑх ӗҫченӗ тата философӗ, плебейсенчен тухнӑ.

Ӗҫӗ-хӗлӗ[тӳрлет | кодне тӳрлет]

Вуламалли[тӳрлет | кодне тӳрлет]

  • Gaillard G. Encyclopédie méthodique, ou Par ordre de matieres[fr]. — Paris, 1804. — Vol. VI — 768 ps. — Pp. 248—249;
  • Нигидий Фигул // Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона : в 86 т. (82 т. и 4 доп.). — СПб., 1890—1907.;
  • Kroll W. Nigidius Figulus // Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft (RE). — 1939. — Bd. XVII, 1. — Sp. 200;
  • Walter Belardi, Palmira Cipriano. Casus interrogandi. Nigidio Figulo e la teoria stoica della lingua. Istituto di Studi Romani, Viterbo 1990, ISBN 88-85134-29-7;
  • D’Anna N. Publio Nigidio Figulo: Un pitagorico a Roma nel 1° secolo a. C. Archè. — Milano, 2008. — ISBN 978-88-7252-282-0.


Каҫӑсем[тӳрлет | кодне тӳрлет]